Piercing je hodně moderní záležitost a ač si myslím, že jeho originalita pomalu klesá, je stále spousta z nás, kdo si rád tělo nějakou náušničkou navíc ozdobí. Mezi nejčastější a nejrozšířenější patří piercing ucha, hodně oblíbený je u žen piercing pupíku, odvážnější z nás mají piercing v obličeji a ti největší fandové titanových ozdobiček jdou i do piercingu genitálií. Pokud zrovna přemýšlíte o nové náušničce a nemáte ještě jasno, kam ji dát, dobře si promyslete, jestli vám nebude vadit v zaměstnání (né každý šéfík je tolerantní k propíchnuté bradě a obočí :), pokud to snesou vaši rodiče (mladší 18 let budou ve studiu potřebovat písemný souhlas rodičů), zda jste skutečně rozmyšlení a nebudete chtít po týdnu piercing vyndat (chvilku trvá, než se dírka po něm alespoň trošičku zacelí a v době hojení se ani nedoporučuje piercing vyndavat!). Na piercingu nešetřete, svěřte se do zkušených rukou odborníků, rozhodně nedoporučuji zkoušet si propíchnout pupík nebo jazyk doma.
Historie piercingu
Historie piercingu sahá tisíce let zpátky (důkazem jsou mumifikovaná těla, která mají v ušních lalůčcích 7mm velké díry), ale původně jeho funkce nebyla zkrášlovací, měla ryze rituální charakter. I dnes se spousta kmenů v zapadlých částech světa podobně zkrášluje, na aplikaci používají třeba střep nebo polotupý nůž a jako ozdoby jim slouží dřevo, korálky, vlastně cokoli, co najdou a můžou použít. Nemají ani tušení, že to samé dělají civilizovaní lidé.
Materiály pro piercing, rizika
Piercing je slovo z angličtiny a znamená propíchnout. A propíchnout lze dnes skoro cokoli. Náušnice, které se pro piercing používají jsou nejčastěji z chirurgické oceli nebo z titanu, vyvarovala bych se stříbra a jiných kovů (na nikl rovnou zapomeňte), může dojít k infekci nebo alergii apod. Na trhu jsou k dispozici i další možnosti, např. silikonové okrasy, jež se navlékají na kuličky, dále kuličky s vsazenými kaménky, s materiálem, jež reaguje fluorescencí, či svítí při UV záření (diskotéky).
